Koření přidáváme do jídla, abychom mu dodali chuť a vůni. Gurmáni koření využívali od starověku. Za kořením se podnikaly nebezpečné a dlouhé cesty po přes moře, na druhý konec světa. Evropané jsou v používání koření trochu opoždění za Asií nebo Egyptem. Pepř do Evropy dovezl až Alexandr Veliký. Po pádu antického Říma exotické koření z Evropy téměř vymizelo a situace se trochu změnila až v období, kdy se pořádaly křižácké výpravy.
Teprve Marco Polo nám ve 13. století začal vozit úžasné koření z Číny a vlastně nám tak změnil dosavadní způsob přípravy jídla. Začátkem 15. století vyplouvají za zlatem a kořením Portugalci, po nich Španělé. Hledají se nové a bezpečnější cesty do Orientu, hlavně do Indie. Koření je velice dobrým obchodním artiklem. Koncem 16.století zakládají obchodní společnost Nizozemci a Východoindická holandská společnost ovládá obchod s hřebíčkem a muškátem. Angličané v té době využívají k získávání koření pirátské lodě.
A co je vlastně koření?
Koření tvoří různé aromatické plody, listy, semena, květy nebo jejich část, kůra stromů a jiné části rostlin. Koření se někdy používá čerstvé, z praktického hlediska však je efektivnější ho sušit a někdy dál upravovat například mletím na jemný prášek.
Dnes se v Evropě používá koření z celého světa. S růstem obliby exotických jídel a objevováním dalších druhů jídel v mexické, indické, thajské, čínské, japonské a indonéské kuchyni, se zvedá i poptávka po koření, které k dané kuchyni patří. A samozřejmě roste i spotřeba domácího tradičního koření.
Znáte to nejoblíbenější koření na světě?
Asi to není úplně překvapení, pokud je nejžádanějším kořením světa pálivá paprika. Překvapivě hned za ní je kurkuma, která si zatím v naší kuchyni své místo hledá. Třetí příčku si hájí zázvor a ten už máme rádi. Za ním je pepř, který nechybí v žádné české domácnosti. Kmín je také našim základním kořením. Ve světové oblíbenosti je v první desítce ještě koriandr, hřebíček, sladká paprika, vanilka, muškátový oříšek a květ.